Instrumentální obohacování - využití v praxi

Instrumentální obohacování

 
Metoda Instrumentálního obohacování - FIE představuje jeden z nejzajímavějších a nejpropracovanějších počinů na poli pedagogiky a psychologie 2. pol. dvacátého století.
Je využívána pro rozvoj schopností myslet a učit se, mít motivaci, nepodléhat zklamání a celkově budovat zdravé sebepojetí a celkové sebepřijetí.
 
Metoda je využívána v sociální oblasti, ve zdravotnictví, může být přínosem pro kolektivy a týmy v jakémkoliv prostředí.
Vedle umění vytvořit si strategii řešení úkolu upevňuje sebedůvěru, rozvíjí vyjadřování a respektování jiného názoru a umožňuje adaptaci v neustále se měnícím světě.
 
Věta „Nechte mě chvilku…, já si to rozmyslím“ je mottem celého programu.
Odkazuje na snahu překonávat impulsivitu při řešení problémových situací a zdůrazňuje význam individuální časové potřeby každého člověka při řešení úkolů.
 
Proč obohacování?
Feuerstein hovoří o obohacování kognitivních (poznávacích) struktur, protože předpokládá jejich modifikovatelnost. Všímá si těchto struktur v jejich aktuální, třeba i „neadekvátní“ podobě.
Zkušenost zprostředkovaného učení (tzn. interakce, při níž lektor „vkládá“ sebe mezi podnět a dítě, aby zajistili co nejkvalitnější reakci) spolu s didaktickými principy obsaženými v Instrumentálním obohacování umožňuje nejprve se novým kognitivním operacím a strategiím naučit a později je samostatně používat všude, kde je toho třeba (metakognice).
 
Proč instrumentální?
Zhruba 350 stran úkolů je rozděleno do 14 souborů = instrumentů (v řadě „Standard“, pro děti předškolního věku nebo jedince se zásadnějšími problémy existuje řada Basic),
z nichž každý obsahuje úkoly typu „papír a tužka" sestavených tak, aby se postupně zvyšovala jejich náročnost i složitost v rámci podpory rozvoje deficitních kognitivních (poznávacích) funkcí.
Plnění těchto úkolů otevírá možnost uvědomění si vlastních kognitivních procesů a dovedností. Studenti často nazývají tento proces jako „přemýšlení o přemýšlení“.
Úkoly obsažené v instrumentech mají víceméně abstraktní charakter a jen velmi málo připomínají náplň „předmětů“ výuky, jak je známe z našich škol.
Díky tomu nevyžadují předchozí znalosti k tomu, aby mohly být vyřešeny.
 
Současná podoba Instrumentálního obohacování je výsledkem dlouholeté týmové práce Reuvena Feuersteina a jeho kolegů z výzkumného centra v Izraeli (HWCRI).